Přidat odpověď

Komentáře nečtu. V tomto případě bych ale já vybrala ten byt a z něj platila školné, příp by mi zůstatek z pronájmu na tu podporu dítěte na studiích výrazně přispíval. Pokud by to ale nevycházelo, byt bych prodala, abych dítko na té škole uživila.
My jsme teda původně začali obchodovat s byty s tím, že v dospělosti každé to dítko ten byt mít bude. No a potom životníma zkušenostma svýma a lidí z mého okolí jsme svůj záměr pozaměnila, děcka pravda budou podporovaná na studiích, ovšem ´tady mi to přijde, že kadé dítko je automaticky počítáno, že to dotáhne minimálně na ministra. U svých dětí (spec u kluků) se bez mučení přiznám, že budu ráda za maturitu a když potom budou chtít pokračovat dál, cestu budou mít volnou.
Ale byty nakonec budou sloužit k přilepšení k důchodu, děcka dostanou vzdělání, jaké si budou přát (na harvard fakt nemají ambice ani iq) a dobrý základ na stavebku.
My jsme odjeli do Ameriky s tím, že si vyděláme na svůj dům. Po návratu nás moje tchýně (která jinak byla zlatá) prosila, abychom zůstali bydlet u nich, zároveň by se tím samo dal do kupy jejich dům. Dones si pamatuju, jak mi to bylo nepříjemné, protože se tím hroutil můj sen, za kterým jsme se v těch cleaning servisech v té Americe několik let plahočili. Nechci, aby moje děti musely proházet stejným rozhodnutím tím, že jim nalajnuju život.