Přidat odpověď

mandelinko, klidně věřím, že je to ksichtem, ale to nijak nemění situaci - nijak to neopravňuje k útočnosti na pohledově "slabší kusy". A já prostě ve chvíli, kdy mám u sebe maličké dítě, slabší kus jsem. A tak jsem holt pocítila určitý tlak, který jsem jako samostatná žena bez dětí nikdy nepoznala a myslela jsem si tehdá, že je to jedna velká chiméra. Nejsem tak slabý kus, abych se tomuhle tlaku nedokázala ubránit, pokud nastane v mém osobním prostředí (ano, nastal, ze strany některých rodinných příslušníků), kde na to mám dlouhodobě čas s tím pracovat, ale tam, kde se jen letmo mihnu a někdo na mě něco takového zkusí, to odpálkovat neumím.

(manžela s kočárkem nechtěli kontrolovat nikdy, samozřejmě)