Přidat odpověď

Kudlo, tak u mojí mámy především nenaběhly ty mateřské hormony. Měla mě ráda, ale více měla ráda sebe. Říkala třeba: "Hned si vezmi tu čepici, protože jinak se nachladíš a JÁ se budu muset o tebe starat!" Vždycky řešila, jak moc ji jako děti vezmeme času a kolik ji přiděláme práce.

Problémem byly naše povahy. Máma byla cholerik (stářím se zklidnila), takže když měla špatnou náladu, ječela a byla při tom schopná říkat hodně hnusné věci a mnohokrát jsem měla pocit, že je nespravedlivá, což mi jako dítěti vadilo hodně. A já měla povahu, že jsem byla tvrdohlavá jako mezek a když takhle řvala, vždycky jsem se zasekla a neudělala jsem, co po mě chtěla, ani kdyby mě měla zabít. Takže jsme se navzájem strašně vytáčely. Ale třeba moje sestra měla nekonfliktní povahu, raději ustoupila, a s mámou měla vztah mnohem lepší.