Přidat odpověď

Já osobně po své matce v dospělosti nežádám vůbec nic. Jen jsem vyjádřila pochopení a povzdech nad tím, že když v dětství neproběhne vztah matka-dítě alespoň trochu správně, vryje se to do člověka tak hluboko, že se to prakticky nedá vymazat. Racionálně a na určité úrovni i emočně lze odpustit, lze mít vzájemně respektující vztah, ale ta hořkost tam někde hluboko zůstává a občas ji něco probudí. Není v tom žádné obviňování, jen konstatování (a případně snaha vyvarovat se stejných vzorců).

Dokonalou matku nemá nikdo, to by byl zas druhý extrém, téměř nesnesitelný.