Přidat odpověď

Kat,

já myslím, že je to těžký.

Ten rodič může tomu dítěti nedávat to, co to dítě potřebuje, a to dítě tím může trpět. To bezesporu, a opravdu to nechci zlehčovat, protože se tím to dítě může opravdu trápit.

Ale on mu může dát jen to, čeho je schopen.

Já jsem tu psala, že své dětství považuju za šťastné ze strany dospělých, ale když o tom přemýšlím, tak moje máma byla poměrně nesrdečný člověk, nepamatuju si nějaké mazlení nebo "důvěrný vztah matky s dcerou", spíš důraz na vzdělání, sport, muziku, takové to "všestranné rozvíjení", jak se to dneska hodně nosí.

Ale mě sport a muzika v takovémto podání TĚŽCE nebavily a protrpěla jsem jak hudebku , tak různé lyžáky apod., protože jsem za celý rok neměla fyzičku a funět za ostatními do kopce a nestíhat bylo opravdu dost frustrující.

Takže myslím, že tohle se nepovedlo a způsobilo mi to dost nepříjemných chvilek, ale je mi jasné, že úmysl byl dobrý a že bych nebyla spravedlivá, kdybych se za to na mámu zlobila.

A pozitivní stránka toho byla, že když jsem o ni přišla, tak mě to neseseklo zdaleka tolik, jako Alraune, která měla mámu ze svého pohledu ideální.