Přidat odpověď

V kontrastu s tím jsou příběhy o vlastních nenaplněných touhách, které se svalují na rodiče a donekonečna rozebírají. Kdybych chtěla, definuji si mnoho okamžiků z dětství jako trauma a mnoho dospělých proher jako jejich důsledek. Ale já jsem schopna vzít v úvahu, že jsem se narodila v nějakých poměrech, v nějaké době. A tak holt nejsem hvězda šoubyznysu ani vědec, občas si naběhnu horkou hlavou a občas něco nedomyslím. Jako mí rodiče a předci vůbec

Hezky řečeno, libiku.

Taky je otázka, co to je vlastně trauma? Já si třeba troufám tvrdit, že si žádný trauma z dětství v dospělosti nenesu...