Přidat odpověď

cimbur, já nevím, v době války v bývalé jugoslávii jsem učila na škole, která byla asi nějak vyhlášená mezi uprchlíky z válečné oblasti, v každé třídě byli 2-3 děti odtamtud. Rodiny přišly bez znalosti češtiny, ale strašně se snažily zapadnout. mnohé rodiny se pak vrátily, ale mnohé tu zůstaly. byly hodně jiné než většinová populace, ale do půl roku bys téměř nepoznala, že ty děti jsou odjinud. traumatizované byly, v péči psychologů, všichni ve škole, žáci i učitelé s nimi soucítili a dělali první poslední aby jim vyšli vstříc.

dnes mají takoví "normální" lidé prchající před válkou smůlu, protože se početně úplně ztratí mezi nejrůznějšími vyčůránky a ekonomickými uprchlíky. vždyť si vzpomeň, na křesťanské rodiny prchající před válkou v sýrii, kreté tu byly pár týdnů, než prchly do německa (jak to vůbec dopadlo, přestali stíhat toho autobusáka, kterého si najali?) nebo se vrátily domů (do války?).