Přidat odpověď

Neznámá - tak toho si važ - té své paní. Já tam nebyla na půlden - takže fakt jsem nehodlala hlídat děti, dovařit rozvařené jídlo a ani uklízet bordel - teda kromě sklizení nádobí do myčky a z myčky. Paní měla i požadavky na to, co a jak prát a co dávat do sušky a co ne /no já jsem stejná, takže to chápu/, tudíž jsem jí řekla, že se nebudu dohadovat nad tím, co jsem udělala nebo neudělala jinak a tak jsem jen svolila k žehlení vypraného. Ale ty pokojíčky - to byl teda děs - to jsem řekla, že buď kontejner a nebo zavřený dveře a já tam nepůjdu.
Třeba skvělý byl kšeft na odvádění dítěte do školky - paní byla sama. V ´pět ráno přijít, v osm vzbudit dítě a odvézt do školky. Super prachy - nic víc nechtěla. Jenže já jsem ráno vyřízená a bála jsem se, že u ní usnu - tak jsem poklidila, umyla nádobí, utřela, zametla a když jsem poprvé objevila hromadu věcí na žehlení, tak jsem vyžehlila a paní napsala omluvu, že jestli nechce, ať dá vědět. Ale že bych usnula, kdybych tam jen tak dřepěla. Paní přidala peníze a byla šťastná jak blecha. Jenže já to tak brzy ráno nedávala, i když to mělo být vždy každý druhý týden. Musela jsem skončit. Večer jsem byla doma jak zombík.