Přidat odpověď

Větře - to takhle nefunguje. Staršímu synovi jsme dali jméno, které se nám velmi líbilo a už od školky jsme zjistili, že v jeho třídě jsou min. tři nebo čtyři kluci stejného jména. A mladšímu synovi jsme dali jméno, který nosí hodně málo lidí, ačkoli mi nepřipadá nijak exotický - ale v našich končinách je. A když jsem staršímu synovi říkala, že mě nenapadlo, že jeho jméno bude tak časté, že jsme možná měli vybrat jiné, tak překvapeně řekl, že on je se svým jménem spokojený a je rád, že je v davu, že by špatně snášel jméno ml. syna - ale ten by to zas špatně vnímal opačně. Jde i o povahu člověka.