Přidat odpověď

K tmu chlubení se před cizími - moje máma se třeba mnou před cizími chlubila, hlavně s tím učením. Brala do práce moje vysvědčení pod záminkou, že ho tam okopíruje a pak ho tam všem ukazovala. Já jsem to vůbec nevnímala jako chlubení - měla jsem za to, že si tam nosí okopírovat vysvědčení i její kolegyně. Ale nenosily, nosila ho jenom ona a ty kolegyně z toho měly srandu - provalilo se to, když jsem tam byla na praxi na VŠ. A když jsem tam byla na té praxi, tak mi máma každý den ráno musela schválit oblečení a make-up a stejně jsem vycítila, že jaksi její kolegyně čekaly, že jsem větší "zázrak", podle toho povídání. Ale zas mi prozradily, jak se tam chlubí, jak na ni šiju a pletu. Mně do očí ty výtvory vždycky zkritizovala, že je to odfláknuté horkou jehlou a podobně. Byla jsem z toho zmatená, protože doma jsem pořád poslouchala, jak jsem nemožná. Ale zas to potěšilo a asi i přispělo k tomu, že jsme si v tom období celkově víc věřila.
Mámě se to všechno vymstilo v posledních letech, kdy se jí kdekdo ptá, co se se mnou stalo, proč vypadám tak, jak vypadám a co vlastně tedy dělám, že se o mně nějak nic neví. Svým bývalým kolegyním (už to jsou všechno důchodkyně) se dost vyhýbá, ale zas se může chlubit mojí sestrou a vnoučaty.