Kudlo,
vzpomněla jsem si na to, jak moje máma vždycky přišla z práce nebo z nějaký schůzky s kamarádkami a doma plakala, že se všichni chlubí dětmi a ona se nemá čím chlubit. To bylo zhruba období druhý stupeň - střední škola.
Ty děti byly dost často moji spolužáci a já samozřejmě věděla, že ti lidi lžou a přehánějí, jenže máma si hrozně dlouho myslela, že jsou všichni tak upřímní a naivní jako ona. Prostě jim to žrala i s navijákem. Postupem času samozřejmě zjistila, jak to ve skutečnosti je.
Ber to tak, že i takoví lidé žijí mezi námi.