Přidat odpověď

Vše je o prioritách. Pokud někomu z mého okolí dlouhodobě pořád nevychází sraz, návštěva, zavolat, tak to není o tom nevycházení, ale o tom, že jsem mu u zadku. Podle toho, jak moc mi na dotyčném záleží, to schroupávám vice či méně v pohodě. Neřeším, zda se to týká mě osobně nebo dětí nebo zda je to kamarádka nebo příbuzný. A hodně mi pomohlo právě na tomhle nebazírovat. Nezajímáme, tak ok. Neřeším, zda je to babička nebo kámoš, prostě se s tím naučím žít. Jde to hůř či líp, ale mně pomohlo to tak zkrátka brát. Nebudu se celej život užírat tím, že i kdybych se na hlavu postavila, pro někoho prostě budu trvale až někde na úplným chvostě. Jsou babičky, co se zajímaj, pak babičky, co se nezajímaj a pak babičky, co prozřou, když zestárnou a pak se děsně divěj, kde maj vnoučata nebo děti, že ani nezajdou. Všechno je to o lidech, o tom, jak to kdo má nastavený, ale hlavně o těch prioritách.