Přidat odpověď

Kambalo já bych právě řekla že ta nekompatibilnost ještě zásadní roli hrát nemusí. Určitě do toho vstupují další faktory.

Já jsem s oběma svými rodiči nekompatibilní. S tátou tím že je dost pohodář, co máme snad jediné trochu společné to nikdy nemělo tak vyostřené hrany. Zato s mámo brutus

A jelikož má těch sourozenců vícero, tak mám větší vzorek pro srovnání. Takže brácha, který je máme nejpodobnější a v dětství to byl největší "mámin mazlíček", hlavně proto že to s ní nejlíp uměl, jsou prostě stejní. My ostatní jsem každý v něčem jiný a taky dost tvrdé palice.

ALE v dospělosti má paradoxně právě s tímto synem největší problém vycházet, a je to dle mého hlavně proto že jsou úplně stejní. Vůbec si nedovedu představit jak by spolu vycházeli (dost možná vůbec), nebýt nás ostatních sourozenců, kteří to neustále "přemosťujeme". Zejména já jakožto nejstarší a celoživotní "žehlič", to již od jeho dospělosti neustále uhlazuju, obrušuju hrany, mírním tu jednu, tu druhou stranu a neustále je oba nějak smiřuju. Myslím že kdybych nad tím nedržela léta ochrannou ruku vysoké diplomacie, tak je jejich vztah zcela v troskách.

V dospělosti to s mámou ze všech asi nejlíp "umím" já, se kterou ten vztah byl zase v dětství nejkomplikovanější.