Přidat odpověď

"rozdíl, který máma nechápala byl ten, že babička byla schopná vidět a akceptovat děti jako osobnosti. "
Monty já ale myslím že tohle je spíš ten pravý důvod, ne ta nekompabilita, nebo prostě nejen ta. Podle mně k tomu, aby ten vztah byl tak špatný, musí být ještě něco, a ty to i píšeš. Mně teda přijde že tvoje máma není úplně standardní máma, takže tam vyostřený vztah i naprosto chápu. Ale to co píše svynka mi přijde že z toho teda běhá mráz po zádech.

U nás to třeba tak bylo že máma v dětství, tam to byla fajn máma. A myslím že v rámci možností a zvyků tý doby, se nás snažila akceptovat každýho dle našich potřeb. V pubertě jsme pak na sebe tvrdě narazily, to jo. Ale předtím ten vztah byl i přes rozdílnost dobrý.
No a pak až jsem se vybouřila, osamostatnila a dospěla, tak se to srovnalo zas.

Ona teda asi taky dost slevila ze svých tehdejších představ. Vím že říkala že v tu nejhorší dobu si uvědomila, že musí povolit, jinak o mně přijde a že si i myslela že se už mezi náma nespraví. No a já dorostla tomu být nad věcí, a rozlišovat zásadní věci od těch podružných.

A mým dětem je teda skvělou babičkou, pečující se, zajímající se, láskyplnou.