Přidat názor k článku Tři roky ve školství a snaha neztratit iluze a ideály

Myslím, že srovnávat různé profese může skutečně jen ten, kdo je dělal. Jinak je to neobjektivní a obvykle tu neznámou profesi podceňujeme.

Já jsem mimo jiné učila pět let na sídlištní základní škole angličtinu (občas i něco navíc), a to děti od 5. do 9. třídy, teď už zas dalších pět let pracuju u počítače, taky dost stresový povolání, ale s učitelstvím se to nedá srovnat. V práci sice musím být denně do čtyř, a občas si taky nesu něco domů na večer nebo na víkend, taky když udělám chybu, je zle. Když budu ale upřímná a sečtu si skutečně odpracovanou dobu v kanclu, tak musím přiznat, že doba strávená v práci se nerovná té co dřu jako kůň. V době mého působení na základce to tak ovšem bylo - kromě výuky byly ještě všemožné dozory, převádění tříd do odborných učeben o přestávkách a podobně. Celý dne jsem se nezastavila, o psychickém vypětí nemluvím. O dětech jsem přemášlela i ve volném čase, často se mi o řešení problémů ve třídě i zdálo.
Teď, když to potřebuju(ve škole to tak nešlo!!), uvařím si kafe, zajdu na záchod(!), občas si zajdu prohodit pár slov s kolegy, nikdo mi nenadává do krav (to se teda přiznám že do očí mi takto nenadávali ani ve škole, snad jen po straně), nikoho nemusím stále krotit, když chci mluvit, nemusím používat řadu speciálních postupů jak zajistit aby v místnosti nebyl jekot a ostatní mi věnovali pozornost, když něco zkazím, jde jen o prachy, a ne o život, což při péči o děti nikdy není jisté...
Aby to nikdo neotočil, učila jsem moc ráda a s ideály, jak Ydney. Ale ten pátý rok už jsem fakt nemohla, byla jsem vyčerpaná, odnášela to má rodina, prázdniny sice byly fajn, ale prostě už jsem dál nemohla.

Možná se tam někdy vrátím, občas na to myslím, no ale to jste mě moc nenaladili, jestli je to ještě horší než to bylo...

Myslím, že vyzkoušet by si to měl každý, hlavně rodiče žáčků, protože pak by se třeba na práci učitele dívali jinak a zlepšil by se společný dialog. I když i tady podle mě záleží hodně na učiteli, já osobně jsem až na nějakou tu výjimku s rodiči vycházela velmi dobře - byla jsem od začátku třídní páťáků, tehdy to byl ještě 2. stupeň, a šla s nimi až do osmičky. Devítku už zvládli v jiné sestavě, ale přesto se za mnou někteří chodili radit co si vybrat za školu, a toho si dodnes velmi cením.