Přidat odpověď

Tohle není hloupost, to je závažná věc a je třeba začít podnikat kroky ihned. Takže já osobně bych postupovala tak, že bych to se synem probrala s tím, zda souhlasí, abych se do toho vložila. Počítám, že souhlasit asi bude - když ne, nemůžeš nic dělat a vyčkat. Ale v takovém případě bych sdělila synovi, že musí počítat, že se situace zklidní, ale taky že se vyhrotí - to se dopředu neví.
Pokud by souhlasil s tím, abych do toho vstoupila, požádala bych příslušnou učku o schůzku. Já to vloni taky řešila. Takže můj přístup je vstřícný a zhruba takový - oceňuju, co všechno dělá, mluvím o tom, že vím, že lidé jsou různí a že si prostě nemusí sednout, to není ničí chyba, to je prostě nastaveno. A pak přejdu k věci - mám pocit, že je s mým synem nějaký problém, asi vůči vám udělal něco, co si plně neuvědomuje a tam vznikla jakási antipatie. Ale takhle v tom nelze pokračovat. Počkám, co učka. Pokud vystartuje, tak je problém jinde a pak přestávám být vstřícná. U nás to bylo tak, že dotyčný učitel mi vysvětlil, co ho tak na mém synovi dráždí. Nakonec jsme se domluvili o určitých věcech, co a jak syn bude dělat a s tím, že se teda uvidí. V našem případě syn se vyvaroval těch věcí, které učitele rozčilovaly a učitel se přestal na syna zaměřovat a vše se zklidnilo. Pokud by k dohodě nedošlo a situace se opakovaly či eskalovaly, tak bych šla za ředitelem a žádala o rozhovor společně se synem, ředitelem, výchovným poradcem, třídním učitelem a dotyčnou učkou - i takhle jsem jednou řešila problém a úspěšně.
Je fakt, že se umím hodit do klidu a učitele nikam netlačím, ale pokud bych neviděla snahu a aroganci, umím se na.rat tak, že pak bude všem horko. A oni mě už znají, takže nemusím vyhrožovat a upozorňovat. Ale teda stále vycházím z toho, že i učitel je člověk a chce mít klid a když se posnaží obě strany, tak to jde.