Přidat odpověď

Moniko, mám to stejně. Mám s taťkou hezký vztah, povahově jsme si bližší než s mamkou, přesto tohle vnímám skoro jako úchylku. Porod je pro mě intimní záležitost, ještě intimnější a citovější než sex, tak jako je úchylný a trestný incest, tak jako se nevystavuju nahá před tátou, neukazuju mu svoje intimní partie, stejně úchylně vnímám to, že by měl být otec u takové záležitosti jako porod.

Co se vůbec přítomnosti ostatních u porodu týče, už bych tam nechtěla ani mamku, sestru a co se manžela týče, tak jen, pokud by chtěl on. Měla jsem celkem rychlý, nekomplikovaný přirozený porod a na celé záležitosti mi nejvíc vadila moje "nedůstojná" pozice, kdy ležím s roztaženýma nohama téměř nahá, jak zvíře a v takové situaci se ukazuju kde komu. Já vím, všichni jsou na to zvyklí, je to pro ně rutina, ale pro MĚ NE.

Jsem typ, který by byl nejradši, kdyby si mohl zalézt sám někam do kouta a tam si to v tichosti a bez publika "odbýt" sám.

Manžel u porodu byl a byl mi tam platný jako mrtvýmu šála. Jo, je hezký, když mě u toho drží za ruku, ale to je asi tak všechno. Stejně jsem vnímala jen sebe, na něj neměla kapacitu a on nemůže kromě držení za ruku dělat prakticky nic, stejně si to ta žena musí "odpracovat" sama, tak k čemu je dobrý, aby on tam byl a koukal? Kdybych ještě někdy měla rodit, tak bych nechala zcela na něm, jestli u toho chce být a jako první vidět svoje dítě nebo ne. Kdyby nechtěl, pochopila bych to a nevadilo by mi to.