Přidat odpověď

Tak to v tom bufetu seděl vesměs ten druhej druh lidí (ke kterýmu já taky patřím).

Měla jsem to přesně jako Rozálie - to čekání bylo pro mě jeden z mála momentů, jak vypnout a užívat si, že NIC NEMUSÍM a NIKDO PO MNĚ NIC NECHCE.

A ani zanic bych to nezahodila žádnou z aktivit, kterou popisuješ (akorát jsem asi někdy došla nakoupit).

Já zas nechápu snahu furt něco dělat a mít výčitky, když neděláš NIC-respektive když to tak někdo má, tak ať si to dělá podle sebe, ale ať si uvědomí, že to nelze chtít po každým. Z toho, jak jsi to napsala, to skoro vypadalo, jako by ses na ty lidi zlobila, že v tý hodině radši nedělaj něco pořádnýho.