Přidat odpověď

V naší šatně se všichni unaveně sesunou, hledí do knihy, mobilů nebo si potichu povídají. Výskat dvouleťáka bych tam nenechala, to bych si asi taky koledovala o minimálně zvednuté obočí. Zkoušet to fakt nehodlám, převychovávat lidi na kroužku nebudu a vlastně mi to ztišení i vyhovuje.

Je fakt, že já sama jsem na hluk hodně hálklivá, nesnesu ani puštěnou televizi jako kulisu, dětské vískaní a pláč mě doslova fyzicky bolí, svoje děti dávám se sebezapřením, cizí vydýchávám špatně a odcházím.
Jak tu píšete, že s odrostlejšími dětmi se člověk stává na hluk náchylnější, tak teda nevím co budu dělat já. MOžná budu naštvaný stěžovatel a postrach maminek v šatnách.
Jak moc dítě prudilo ví asi jenom Konvalinka, to tady nevyřešíme. Prostě si myslím, že dvouleté dítě (dobře většina dvouletých dětí) se už dá ztišit a nemyslím si, že je nutné jeho výskání a řev nějak omlouvat.