Přidat odpověď

Marko,

tak já bych to vyhodnotila tak, že šatna není kostel ani meditační prostor a že to mý batole holt budou muset přežít.

Samozřejmě bych ho tam nenechala nikomu skákat po hlavě ani nikoho obtěžovat, ale to, že s ním budu polohlasně povídat, číst mu, když zapláče, tak ho polohlasně utěšovat - to všechno jsou aktivity zcela přiměřené danému místu a času, a ani mě nenapadne z té šatny se dekovat, jen protože je tam někdo, kdo si ji plete s chrámem nebo knihovnou.

(V knihovně/divadle/na přednášce bych postupovala úplně jinak, a i v tý šatně bych dbala o to, abych tam nenechala dítě lítat nebo křičet bez korekce. Ale pokud by i to někomu vadilo (opakuji - v situaci, kdy jsme v šatně u DĚTSKÝHO sportovního kroužku), tak to není můj problém, ale jeho, a je na něm, aby se šel projít/nakoupit/zaběhat si/uplácat si na písku bábovičku/ke všem čertům.