Přidat odpověď

ahoj, tak toto samé jsem řešila loni se svým synem. Tak ti trochu popíšu, jak to bylo a jak to nakonec dopadlo. Začalo to velmi podobně, jak u vás, kluci si pohrávali s pouzdrem, vysmívali se kvůli značce mobilu, později vymýšleli hanlivé nadávky atd. Taky jsem to řešila velmi hezky z paní učitelkou, potom panem učitelem, kluci maximálně dostali poznámku, ale absolutně nic se nezměnilo. Při konfrontaci syna a agresora v hodině to pak navíc dopadlo tak, že dostal poznámku syn, agresor ovšem ne. Opět jsem slušně žádala učitelku, aby to řešila, opět se nic nevyřešilo. Potom synovi agresoři rozbili aktovku a rozebrali dost drahé kolo na součástky, strašná sranda - kluk to viděl, náhodou potkal ředitelku, která si všimla jeho výrazu, on jí řekl, co se stalo a už to jelo (nikdo do té doby nevěděl, že kolem školy jsou skryté kamery, které to všechno natáčely - potom mi navíc ředitelka řekla, že při projíždění těch kamer zjistila, že to nebylo poprvé.... kluk doma nic neřekl...). Agresoři někteří ředitelské důtky, někteří snížené známky z chování. Já jsem ale vypovídala, že se to táhne už min dva roky, nic se nevyřešilo, dále jsem ředitelce řekla, že po učitelce, kde syn teda dostal tu poznámku žádám písemné vyjádření, proč byl syn jediný, kdo ji dostal a agesor ne (při nějakých praktikách, kdy děcka byly mimo svoji lavici, mu agresor obmotal lepící páskou dost drahou flašku na pití, dyn na to došel, znervozněl a začal flašku odlepovat - syn dostal poznámku, že se nevěnuje učení, agresor nic, byť to syn hlásil).
Bylo to hnusné období, holky tu radily sportovní kroužky (kluk je absolutně nesportovní), nakonec se to nějak vyřešilo samo díky panu učitelovi z orchestru, který dokázal to, co mě se samotné za celý život nepodařilo, přes léto díky velkým úspěchům s orchestrem si kluk konečně zvedl sebevědomí a letos je klid. Ty děcka to nějak vycítily samy odo sebe, že si už nenechá tak lehce s..t na hlavu, to zvýšené sebevědomí má taky něco do sebe a my zatím máme klid.
Takže nebuď hodná, jednej, klukovi vysvětlit, že za ním stojíš a dokaž mu to (to co řekl tatínek je pitomost a tímto v něm to sebevědomí nezvýšíte), kluka možná opravdu do nějakého kroužku a podporovat ho.
Já sama jsem taky nebyla nikdy sebevědomá, taky jsem chtěla být hodná a výsledek jsem viděla. Teď už bych to neudělala. Když jsem šla za ředitelkou, tak jem šla radama vyzbrojenýma odsud, měla jsem napsané na lístečku přesně na co mám nárok a na co ne, byla jsem hezky oblečená a ještě jsem se předtím zašla k holiči. Jak ředitelka viděla, že jsem připravená. Uf, to byl douhý příspěvek, doufám, že ti pomůže v tvém rozhodování.