Přidat odpověď

Jeden čas jsem při plném úvazku ještě večer překládala. Ale pak to vypadalo tak, že jsem přišla v pět, o půl šesté z práce, ve spěchu jsem udělala něco s dětma, kolem domu, v domácnosti a kolem osmé na dvě hodiny zasedla k počítači, pak ještě něco udělala a šla spát.

Jde to takhle na chvíli, dlouhodobě ani náhodou. A ani proto to už nechci, že já se honila jak cvok a manžel se v klídku díval na televizi, četl si knížky, byl na internetu.