Přidat odpověď

Inko, přesně tak jsem to myslela. Já jsem ten typ taky - samozřejmě, neumím si představit život bez svých dětí (když už jsou na světě), ale nikdy jsem necítila nějaký puzení, že bych děti chtěla, měla mít, nikdy jsem se nedojímala nad miminkama. Prostě jsem se realisticky rozhodla, že pro zachování rodu by to bylo fajn, dvakrát jsem otěhotněla na první pokus, a tím to pro mě skončilo. Nyní už mi představa neplánovaného těhotenství nahání doslova hrůzu.
Miminka jsem milovala akorát svoje a ještě ta sourozenců, jinak malý děti nemám obecně ráda apod.
A prostě někdo to takhle má a troufám si tvrdit, že prostě když ty děti mít nebude, taky bude žít šťastně.