Přidat odpověď

Já to chápu - taky jsem se musela vyrovnat se ztrátou svých iluzí - mám velmi ráda P. Kohouta jako spisovatele, ale jeho života a morální kotrmelce a jeho přístup k ženám je pro mne nepřijatelný. A největší zklamání byla četba "Jak se dělá chlapec" od Vaculíka - to mne šokovalo (bylo mi tak něco po dvaceti, naivní a plná ideálů).
Jak stárnu, relativním, tak už to tak neodsuzuji, ale nevím, jestli bych se chtěla třeba osobně seznámit.
Ale mám ještě jednu "podivnou/smutnou/otřesnou" vzpomínku - zážitek : cca v letech okolo 2000 (ehm, pardon za ten obrat) jsem se svým šéfem absolvovala pár akcí - pracovních i soukromých, kde byla disidentská intelektuální první liga : překladatelé , spisovatelé - typy jako Evžen Brikcius, John Bok apod. - tedy ti, co jsem je celé dospívání obdivovala - a přišli mi teď jako umírající dinosaurové zavření ve svém soukromém skanzenu - navzájem se ujišťovali, jak jsou dobří a na výši, jenže realita dnešního světa byla prostě už někde jinde. A z toho mi bylo tak strašně smutno....