Libíku, každý máme nějakou historii za sebou, že ano. To, že jsem zdravá, to ti asi vyvěštily víly, nicméně je to pravda....skoro
...a když se vyhneš smrti fakt jen těsně a pak myšlenkou na smrt strávíš rok, denodenně...smrt se nestane nepřítelem, o které se nemluví, ale stane se cílem/konečnou, kterou si uvědomuji. Nebojím se o ní mluvit, a nesouhlasím s tvým tvrzením, že bych tvořila při myšlence na utrpení svých dětí. Naopak, ty vidím šťastné. Já u toho bečím, že bych tomu jejich životu nemohla přihlížet tady zblízka, lituji sama sebe. Moje sebelítost mě nutí plakat.