Přidat odpověď

Ale k té češtině: Na jednu stranu je určitě důležitější to pojetí umět se vyjádřit (a je to občas děs i na gymnaziální/VŠ úrovni mých dětí). Mně v tom hodně kdysi pomohly čtenářské deníky, ve kterých se prostě žádalo i převyprávět obsah. Od toho se hodně upustilo. Když jsem se s tím trápil, tak nastoupil otec a text upravil (měl hezký sloh). Jako dysgrafik jsem to musel psát dvakrát, nanečisto a načisto. Po čase jsem začal psát výrazně jeho formou...

Na druhou stranu ČJ je třeba vnímat také jako přípravu na jiné jazyky a tam se (snad) stále ještě vychází z větné struktury. Je potřeba vědět co je podnět, přísudek, předmět, příslovečné určení apod. Není opravdu třeba zkoumat vedlejší větu přípustkovou, nebo slovesné třídy, ale základní strukturu věty potřebujete pro jiné jazyky.

Ale zase ty jiné jazyky vytlačují češtinu do role "jazyku Navajo". Divného složitého jazyku kmene ve středoevropské kotlině. Je to určitě důležitá průprava pro to se umět vyjádřit v jiných jazycích, ale věřím, že pro mnohé "jen průprava".