Přidat odpověď

kuličko, nepředpokládám, že by hra s pískem byla jediným způsobem, jak psycholog pracuje s dětmi. Moje dcera je mladší, je to vedené formou hry. Ale nemyslím, že pro lehce starší dítě to bude klasické sezení face to face.
moje dcera měla od malička hodně zdravotních problémů, které zakryly to, že psychosomatizuje. taky má dva mladší sourozence (bylo jí pět když se narodil ten nejmladší), sice jí věnuju a vždy jsem věnovala asi nejvíce pozornosti, ale to s sebou neslo nároky. Pžíklad: hodně chtěla chodit na balet, chodila. Dnes bych to u mladší hodně zvažovala (je jí šest, taky chce chodit, ale nechodí). Ale neslo to s sebou, že jsem chtěla, aby tam fakt chodila a ne dnes se mi nechce a tak. Protože jsem s sebou tahala ty dva mladší (19 měsíců od sebe), bylo okolo všeho hodně nervů. Asi se to na ní podepsalo. Naplno se to projevilo v první třídě. Pak už její problémy se žaludkem nebylo možné přičítat "jen refluxu". Ona je celkově citlivá - stačí, aby se na ní někdo trochu obořil, a hned se sesype.