Přidat odpověď

MJ Bouvier,
jo, takhle se žít nedá, jako kus nábytku, když navíc ten chlap si myslí, že se chová normálně.
Já jsem z té situace taky byla nešťastná, ono horší to pak bylo až po MD, kdy se nechtěl podílet ani když jsme pracovala do večera, postupně jsem se začala přejídat, ztrácet chuť do života, ztrácet schopnost cokoli řešit nebo nějak posunout a on má dodnes pocit, že je to tím, že jsem nedostatečně ženská, jinak bych byla šťastná z dítěte, udělala pro něj to nejlepší a chlapa nechala žít si svůj život, do kterého patřím jen jako služka a ne jako partnerka.