Přidat odpověď

Já vím, že se to takto od počítače hloupě radí, ale bylo by třeba posbírat síly.. a vlastně z mého pohledu jde o pud sebezáchovy, já si vůbec nedokážu představit, že bych se takto probouzela a usínala den co den. Resp. že bych se probouzela a usínala den co den a neviděla někde naději na změnu. Spřádala bych plány, šetřila finance, sbírala síly. Netvrdím, že je to jednoduché, sama jsem se před x lety 2 roky plácala ve vztahu mi strašně moc bral, bylo to o to horší, že manžel se snažil, ale abych byla přesnější snažil se gesty a slovy, ale skutek utek. Strašně moc jsem se cítila svázaná dětma, neměla jsem nadhled, energii k řešení, snažila se pracovat na vztahu s MM (třebaže to skutkem bylo jednostranné) a budovala jsem si nové zázemí (spala jsem tenkrát 4 hodiny denně), kdyby to náhodou s manželstvím nedopadlo (což jsem si odmítala připustit). Tuto únikovku jsem nutně potřebovala k udržení mého psychického zdraví. A nakonec jsem tedy dotáhla do konce.