Přidat odpověď

Já si zas pro změnu vyčítám, že jsem se některá období zbytečně honila a trávila čas pracemi, které nakonec vlastně nic pozitivního nepřinesly, ale vzaly mi čas, který už v té podobě vrátit nejde. A pořád jsem se víc a víc psychicky propadala kvůli tomu, že nejsem dostatečně výkonná. No tak nejsem, neumím být a už ani nebudu a už ani být nechci. Nepo.eru se z toho. Navíc mi přijde, že hodně prací, kvůli kterým se ženské štvou a navzájem porovnávají, je nakonec snadno nahraditelná. Jako to uvaření sobotního oběda.
Dneska taky nevařím, jsem sama doma, dojídám zbytky. Jinak vařím taky denně a nikdo to neocení, berou to jako samozřejmost.