Přidat odpověď

libiku, ten případ otce, co jsem popisovala já (otec se dítěte vzdal a když se mu život zašmodrchal, dítě vyhledal, dítě nic nevědělo, adoptoval ho nový manžel matky, ta již byla po smrti a ten dosud domnělý otec na smrtelné posteli) do téhle kategorie taky spadá. A on měl výhodu - znal jména, data, adresy apod. A využil toho a bylo to dle mého hodně hnusné. Ale hlavně tím chci říct, jak to chceš odlišit? Jak dolišit případ, kdy si matka zoufalství trhá vlasy od otce, který dítě vyhledá svým způsobem zištně?

souhlasím s tím, že by to mělo být jen na dítěti. Zda se ono cítí tak silné, aby to uneslo. Matka už s tím pár let žít musela a to rozhodnutí už udělala.