ve velkých mrazech jsme ráno naházeli brikety nebo uhlí (už si přesně nepamatuju) a ono to tak do těch 2, než jsme přišli ze školy, vydrželo. nebo jsme zatopili znova. když tolik nemrzlo, tak jsme ráno nenakládali kamna a po návratu ze školy jsme zatopili. mockrát se nám tato dovednost hodila, když jsme jezdili po různých chatách a boudách, kde se topilo v kamnech. panelákové děti byly mimo. poamatuju, jak můj manžel, když sjme byli prvně spolu u nás na chaloupce, tak neuměl v těch kamnech zatopit, chudák a styděl se mi to říct. takže nakonec jsme museli vyvětrat celej barák a z kamen vytahat vše, co tam naházel ve snaze zatopit a zatopit jsme musela sama
podruhé už to dal