Přidat odpověď

Tak u nás to bylo s dcerkou, když jí bylo kolem 7mi let, byla v 1. třídě. Neznala ještě přesnou hodnotu peněz a já měla v kabelce často poměrně dost (jakoby firemních)...neschovávala jsem je.
Vzala něco okolo 3 tisíc a asi bych to ani nezjistila, kdyby mi nevolala maminka její "kamarádky", že to jejich H. přinesla domů a ukazovala.
Na zadek dcerka určitě nedostala, ale viděla, že jsme fakt v šoku...takže si to pamatuje dodnes. Tenkrát nám celá rudá vysvětlila, že je dala H., aby ji ta měla ráda a kamarádila s ní. Měly spolu holky takový zvláštní vztah...naše dcerka k ní vzhlížela. A tak si její pozornost prostě chtěla "koupit".
Víckrát to teda neudělala, a byla to docela dobrá lekce pro nás všechny.

Na tom vašem příběhu je asi nejhorší ten táta, tam nevím, co bych dělala...nezažila jsem to. Možná by syn mohl ty peníze vrátit nenápadně sám? Aby si naplno "vyžral" nepřiměřenou reakci táty na sebe a na svou maminku, to je možné příliš....ale opravdu - nevím. Ideální by samozřejmě bylo se s jeho otcem domluvit...a možná by to taky nebylo od věci - stručně a jasně...stalo se to a to, uděláme to a to. Nediskutovat...nenechat se vtáhnout do role viníka. Ale pokud to nejde jindy, tak za těchto okolností to půjde ještě hůře.
A určitě bych si s ním o tom promluvila - o motivaci, člověk se pak dozví někdy zajímavý věci.
A hlavně - pokud by si uvědomoval tu hodnotu krádeže, nebude se s penězi chlubit ve škole, ani se přiznávat učitelce. Pokud bude trest příliš přísný, asi to nemusí ani tak zabránit další krádeži, ale spíš to povede k tomu, že bude příště schovávat a zatloukat.
(A P.S. - jako si někteří lidi neumí představit hodnotu miliardy korun, nemusí si malé dítě umět představit hodnotu v řádech tisíců).