Přidat odpověď

Co se týče stěhování. Jsou lidi, co se opravdu pořád diví, proč se jako nepřestěhují, když tam není práce??.... Jak již jsem psala, já sama jsem se několikrát stěhovala i přes kontinenty.Vždycky to ovšem bylo bez dětí. S dětma to totiž byl úplně jiný level. Kolikrát jste se holky, co říkáte, že to nic není se přestěhovat stěhovaly s dětma třeba jen do jiného kraje? Ono to totiž fakt není žádná sranda. Změna hlavě pro ty děti všeho- lékař, škola, školka, domácí prostředí, kamarádi ajánevím co ještě... Nedej bože, aby dítko bylo třeba asperger - to je potom teprve sranda, když vás děcko tři měsíce v kuse prosí, abyste se vrátili zpět, že se mu v novém bydlení nelíbí.... A získat nové sociání kontakty taky není žádný med, obzvlášť, pokud je člověk introvert...
A v té omílané Americe jsem žila dost dlouho a setkávala se s dost širokým vzorkem lidí a všimla jsem si něčeho - lidé se také přestěhovali hned po škole nebo s miminkem, ale celé rodiny s dětma chodícími do školy a kroužků stěhovali zcela výjimečně. Vlastně jsem to zažila jen jednou, jednalo se o rodinu, která se ale stěhovala zpět do Washingtonu, protože tam manžel dostal dobrou práci a oni budou blízko svojí rodině. Takže asi tak.
A potom se teda stěhují lidé z velkých domů po tom, co jim odrostou děti a oni už tak velkou nemovitost nepotřebují. V Americe jsou velmi vysoké daně z nemovitosti. Ale stěhují se třeba v rámci města do bytu nebo potom na Floridu po odchodu do důchodu.