Přidat odpověď

Bouřko,
souhlas.
Ale třeba moje máma babičky využívala hodně, starat se o děti ji nebavilo a nakonec je z ní taky hlídací babička, ale blíž má k sestry dětem, mně dceru někdy taky hlídala, ale spíš z nějakého pocitu povinnosti a chtěla za to mít možnost dirigovat můj život a opravovat mé "výchovné chyby", tak jsem to využívala co nejmíň a pak zas bylo zle, že využívám cizí lidi a že je dcera pořád po kroužcích až do večera.

Za to odcizování v rodinách ale může asi i internet, dřív byli lidi závislí na rodině a okolí, pokud s okolím nesouzněli, byli sami. Dneska si pokecáš s někým, koho můžeš k sobě pustit, jenom když máš náladu, o čemkoli. Zrovna tady je podle mě hodně lidí, kteří tráví mnohem víc času komunikací s lidmi, které nikdy neviděli, než se skutečnými blízkými. A pak se vytrácí ta potřeba je vídat.
Sama jsem velký introvert, ale když jsem byla doma sama několik dnů bez možnosti s někým promluvit, hrabalo mi z toho a musela jsem ven. Když mám net, tak lidi vidět nepotřebuju a nikam mě to nevyhání.