Přidat odpověď

Já s tchýni telefonuji minimálně jednou za týden, někdy i častěji. Píšu e-maily a posílám fotky ( pokud se nerafneme jako letos v létě, to jsme si daly 2 měsíce pauzu )
Se synem a vnučkou asi mluví míň, protože to jsou pacholci;)
Ale dceři telefonuje při každé významnější příležitosti, já nevím- i kvůli blbé ctvrtletce, když se předtím dcera zmíní že se na ni připravuje...

Dcera měla ještě jednu babičku a tam si byly blízké úplně jinak, říkaly si nejlepší kamarádky a mamka si s ní vydržela hodiny povídat tak, že to dceru bavilo. Jezdili jsme společně na chatu i výlety, přestěhovali jsme se sem i proto, že mamčin zdravotní stav se horšil. Když bylo malé 6, tak babička umřela. Jako babičky ji želím snad i víc než jako mamky. Ale jsou to věci se kterými nelze dělat nic jiného než se s nimi smířit.
Stejně tak mě hodně mrzí že syn nepozná nejen mamku, ale i tchána- dokázal přes všechny svoje chyby dát do času s vnoučetem srdce a nohu za krk:)
Můj taťka rodinné role nezvládal, ale k dědovi mých dětí ani nestihl dospět, dceři byly 4, když umřel...
Jakože všechno dobrý, jen ta smrt je na nic, lepší děda na narozky než žádný a nikdy...