Přidat odpověď

Buchli, partnera mám, ale on je strašný workoholik a bohužel i trochu sobec, co si hlavně jede svoje, to na prvním místě, a pak až všechno ostatní. Ale o tom nic.
Sourozence mám dva, ale nijak se nestýkáme ani aktivně nekomunikujeme, víceméně se nemusíme, odjakživa. Mám akorát tátu, tomu už je lehce přes 70 a zůstal na všechno teď sám... Toho je mi děsně líto.
A pomohlo by mi i občas si oddechnout od těch dětí. Teď jsme doma, protože nejstarší je nemocná, má atb, takže se nedostaneme pomalu ani z bytu, lezeme si tu na nervy, muž odjel pracovně na týden pryč, pakárna prostě.
Prostě jak jsem napsala - osamělá, ale nikdy sama. Vražedná kombinace.