Přidat odpověď

ahoj, já jsem začala šedivět v 16, ale protože mám tmavě hnědé vlasy, tak jsem to začala docela brzo barvit. Teď je mi 42, šedivá jsem skoro celá - teda taková ta pepř a sůl, spíš víc sůl a chystám se přestat barvit. Teď už jsem ve fázi, že mám ostříhané vlasy - mě to naštěstí sluší - a už mám za sebou měsíc nebarvení, ještě měsíc počkám a potom to nechám ostříhat úplně nakrátko. Předpokládám, že si bude spousta lidí ťukat na čelo, ale mám okolo sebe i lidi, co to chápou a respektujou mě takovou, jaká jsem. Manželovi to nevadí, tomu se líbím moc ať jsem dlouhovlasá, krátkovlasá nebo šedivá.
Kdysi před cca 6 lety už jsem to jednou zkusila a moc mi to slušelo, ale potom jsem otěhotněla s poslední třetí dcerou a říkala jsem si, že přeci jen šedivá nebudu vozit kočárek.
No a teď je dceři skoro 6 a už to zvládne.
Hlavně se cítím výborně a na svůj věk mladší, ale barvení každý měsíc už mě opravdu po těch dvaceti letech nebaví. Můj sen je mít krásný i dlouhý, tak uvidím, jak to bude vypadat.
Nevím, jak se sem vkládají fotky, klidně bych vložila fotku před těma šesti rokama.
Nebojím se toho, nepotřebuju lákat a vábit chlapi na svůj vzhlede, důležitý je, jak se budu cítit já sama a jakou ze sebe budu vyzařovat energii. A tý mám já na rozdávání.
držím palce i ostatním, buďte hlavně sami sebou.