Přidat odpověď

Kudlo,
ale ty píšeš o něčem úplně jiným.
Každý má "právo" na jakýkoli iracionální strach nebo fobii, ale je snad důležitý vědět, že to je MOJE (TVOJE) osobní fobie, se kterou se musím naučit žít, nikoli něco, co bude celoživotně někdo respektovat a umetat mi cestičku, abych nezažil ani tu nejmenší nepohodu.
Podívej, já jako malý dítě taky jednou měla nervovej záchvat, kdy jsem sebou sekla o zem a omdlela - protože děda zabil mýho kapra Ferdu, se kterým jsem si předtím hrála ve vaně. Byly mi tři? Asi tak. Od té doby nejím kapry, i když dneska už spíš proto, že se mi nechce patlat se s kostmi, ale jako malý dítě bych se poblila, kdyby mi to někdo nutil. A nikdo mě taky ani nenutil, respektovali to. Ovšem už kvůli tomu nepřestali sami jíst kapry a nechránili mě před jakýmkoli pohledem na kapra, na káď s kaprem, na jedení kaprů. Chápeš, co tím chci říct? Kdyby přede mnou od tý doby denně mlátili kapry po hlavě paličkou, abych si na to zvykla, tak bych z toho třeba mohla brát dodnes antidepresiva.
Je velkej rozdíl mezi násilným "odnaučováním", respektováním a "preventivním odstraňováním každého smítka z cesty".