Přidat odpověď

Epepe, tak já to rozhodně nikomu nevnucuji...určitě něco z toho sedí prakticky na každé dítě....ale u nás je toho právě až moc, co sedí, vlastně prakticky všechno...počínaje tím zvláštním pohledem, kterým si mě prohlížel v porodnici těsně po porodu - nebrečel, nespal, ale celou dobu, co jsme byli na porodním sále, se na mě z inkubátoru tak zvláštně díval, zvědavě a upřeně...nedalo se to přehlédnout, zaujalo to i manželovu maminku, která se mnou byla u porodu a která je pediatr a kromě vlastního dítěte odrodila i pár dalších...zaujalo to i paní doktorku na porodním sále...a pak spousta dalšího - malá potřeba spánku, prakticky nemožnost ho nějak potrestat, nebo donutit k něčemu, co nechce, u všeho potřebuje pádné důvody, proč to má dělat zrovna takhle, nespokojí se jenom s tím, že "se to tak dělá" vždycky hledá způsob, jak se to dá dělat jinak...snadné přetížení smyslů a a přecitlivělost celkově, kreativita...v podstatě na něj sedí úplně všechno...někde jsem narazila i na to, že psali, že tyhle děti jsou často mylně diagnostikovány jako ADHD...takže pokud se diskutuje o tom, jestli indigové děti existují, nebo ne, tak by se možná stejně tak dalo diskutovat, jestli opravdu existuje ADHD a jestli to nejsou právě tyhle děti