Přidat odpověď

Děti sportují a dokud do toho budu moc mluvit, tak sportovat budou. Stačil by mi i neorganizovaný sport/pohyb, ale to není moc reálné, takže chodí 3x týdně na organizovaný plus starší syn občas nějaký turnaj. Nadšení je samozřejmě kolísavé, hlavně u syna) (skoro 11, který je dost maximalista a když mu něco nejde, má z toho nervy (a zároveň bohužel není žádný talent, aby mu věci šly hned; musí se fakt snažit a trénovat). Ze soutěžních zápasů byl loni nervózní týden předem, letos je to už výrazně lepší. Dcera (7) je taková lehkomyslnější (a možná i talentovanější), ta hlavně ráda pokecá s holkama a užívá si to vůbec spíš společensky než že by řešila výkon
Občas by samozřejmě měli oba tendenci tvrdit, že "už je to hrozně nebaví" (protože se jim zrovna teď nechce na trénink nebo se nadchly pro jinou aktivitu), ale to vždycky utlumím sdělením, že do konce roku o tom nemíním diskutovat a potom, že si teda mají vybrat jiný sport (a vaření nebo keramiku, pokud chtějí, tak, aby to stíhali se sportem a ne místo něho).