Přidat odpověď

Mí kluci jsou 4 roky od sebe - když bylo staršímu asi 14 a ml. 10 let, tak jsem měla strach, že starší mladšího snad zabije - ve vzteku. Mladší ho dokázal neskutečně vytočit, až jsem žasla. Takže asi půl roku jsem si hlídala, aby nikdy nebyli sami - nikdy.
Pak jsem netrestala, ale řešila to takto: - oba byli přítomni a ty řekni, jak to vidíš a ty mlč a pak se otočíte. Bylo vidět, že kolikrát ani jednomu nedošlo, jak to ten druhý vidí a cítí. Bála jsem se ukazovat na jejich chyby a přednosti, ale nakonec se to ukázalo jako potřebné a prospěšné - ukazovala jsem jim, jak jsou jako celek silní a že nikdo není dokonalý, ani jeden z nich, ale spolu jsou velmi silný tým. Naučili se respektovat a dohodnout - asi z toho trochu vyrostli, řekla bych.