Kdysi davno, kdyz jsem jeste delala jako zamestnanec ve firme s vice lidma, to vetsinou nevadilo nikomu.
Normalni nemoce, kdy dotycny byl marod jednou za cas, se vubec neresily, proste je clovek nemocny, tak zustal doma. Dneska on, zitra ja.
Meli jsme treba kolegyni, ktera mela 4letou dceru s tezkou cukrovkou. Ta byvala doma casto, ale zase to nikomu nevadilo, temer vsichni to chapali a meli pochopeni. Ona z toho byla sama nestastna.
A pak jsme meli kolegyni, ktera "onemocnela" vzdycky na 2 tydny o vanocich, promarodila jarni prazdniny i vsechny skolni svatky. Casto sla k dr. v patek rano a uz se nevratila. Take mizela, kdyz se nahromadila spousta prace a muselo se zustavat dele v praci. A vzdycky si nechala neschopenku napsat na adresu jejich chalupy.
To vadilo naprosto vsem, ale prochazelo ji to vic jak 2 roky.