Přidat odpověď

Potracela jsem asi 12 - 13. tyden, ale miminko neprospivalo uz delsi dobu, jak dlouhou nevim. Tj. velikostne neodpovidalo tolikatemu tydnu tehotenstvi. Doktor na pohotovosti (kam jsem jela, protoze jsem nahle zacala dost krvacet) me tam chtel rovnou nechat na zakrok, rekla jsem ze ne a ze to chci nejprve probrat se svou dr. Tam jsem sla druhy den, dr. jsem rekla, ze bych chtela nechat vse prirozene plynout, ona ze ok. Pak tedy nasledovalo docela dlouhe obdobi doufani, ze preci jen jeste..., a pak obdobi cekani na potrat uz bez doufani. Hodne jsem si o tom cetla a s dr. to probirala, nemela problem s tim, nechat to na prirode, pokud si to preji, jen me instruovala, ze v pripade nahlych vysokych teplot okamzite do nemocnice, to same v pripade opravdu velkeho krvaceni (coz je u potratu takove tezko urcitelne). Rekla mi, ze se neda rict, jak to bude probihat, u nekoho jak silnejsi ci trochu bolestiva menstruace, u nekoho opravdu porodni stahy. Co se tyce rizika, neni prirozeny potrat o nic rizikovejsi, spis naopak, udajne ale hodne zen i kdyz si puvodne preji prirozeny potrat, tak pak nevydrzi ten psychicky tlak cekani (u zamlkleho tehotenstvi to casto jsou tydny), a nakonec jdou radeji na zakrok. Jezdila jsem k dr. na kontroly, a po potratu me take chtela jeste zkontrolovat, zda je vse ok.
Moc drzim palce, at vse probehne v poradku. Chces-li to zkusit prirozene, urcite to udelej. Je mi moc lito, ze to takhle dopadlo!!!