Přidat odpověď

A jak to vypadá, když se něco chápe srdcem?

Mně tak nějak vadí nebo je pro mě strašně zvláštní a dá se říct až podezřelé nebo jak to nazvat, že náboženství, ale i ta samotná víra je tak nějak celkově pojata mužsky. Jako že ti hlavní, kolem kterých se to především točí jako bůh, otec, syn a duch svatý, koneckonců i ten ďábel, ti jsou vnímání spíš jako mužští představitelé. A to mě spíš přivádí na myšlenku, že za tím vším stojí člověk, zase spíš muž, skupina mužů. Protože postavení žen bylo v minulostí tragické. Takže to mi spíš nahrává na to dílo mužů. Ale i tak, pokud za tím stojí člověk, tak to vymyslel geniálně, když to přežívá po celá tisíciletí. No ale zase na druhou stranu, pokud má být bůh vlastně vše - tedy rostliny, zvířata, lidé, země, planeta, vesmír, muži i žena, tak je to blbost. Nebo to špatně chápu? Proč není vše kolem náboženství a víry víc prostoupeno ženskou energií?

Prostě mi to nedává smysl tak, jak je to v Bibli. Zároveň je ale život, příroda, planeta a celý vesmír něco tak neuvěřitelného, složitého a více méně vlastně dokonale fungujícího, že se mi zase nechce věřit, že je to dílem náhody. No nemám v tom jasno, jen vím, že věřit v boha je pro mě v tuto chvíli nepřijatelné.