Přidat odpověď

Lepím sem - je jasný, že někdo chápe a někdo ne. Pro toho, kdo zcela nechápe kontext - manžel zuřil ne kvůli tomu, že se rozešli, ale kvůli tomu, že ji tahal za nos. Až později se dozvěděl to, že vlastně dcera se prakticky rozešla s ním, když se tu novinu o paralelním vztahu dozvěděla, a to tak, že ho z minuty na minutu vykopla a jeho věci vyhodila za ním na chodbu a on se divil,proč dělá takový scény zrovna před Vánoci, že on jí ještě chtěl udělat hezký svátky a strašně se divil, jak se to ona mohla dozvědět. On v tu chvíli věděl jen to, že se 3 měsíce angažoval jinde a prakticky ji dusil. ano, můžeme debatovat o tom, že na to musí být dva - jeden, co to dělá a druhý, co se nechá. A já nechápu, že ona to neviděla - možná i jo, ale prostě si to nechtěla připustit. A prostě v něm bublalo to, že ona jak kráva se honila, ničila si nervy, on ji fakticky využíval a nebyl schopen říct - hele, promiň, já se stěhuju, už s tebou nechci být. Je to tak složitý? A pak ještě drze si nárokuje psa, kterýho si sice pořídili spolu, nicméně on se o něj vůbec nestaral a ohání se spravedlností. Bylo toho prostě příliš a vzhledem k tomu, že dcera se pak přestěhovala k nám, tak jsme to měli v přímém přenosu, protože tyhle problémy nebyly pochopitelně jediné.
U manžela jsem viděla, že zuří a jak to v něm bublá, a tak proto, aby to nedopadlo hůř, jsem mu další podrobnosti neřekla - až mnohem později.
Když jsme ho potkali v tom Kaufu, byl už relativně klid ve stylu - sejde z očí, sejde z mysli. Jenže to setkání to zase vyhrotilo a já viděla, že manžel vidí rudě. Musím popravdě přiznat, že kdyby se dotyčný zachoval jinak, nějak drze, tak by pár výchovných asi inkasoval hned, to bylo na spadnutí. Ale když jsem viděla, jak si pomalu stříknul do kalhot v hrůze, že nemůže elegantně utéct a podívala jsem se na manžela, tak mi bylo jasný, že něco bude, ale fackovačka nehrozí.
Co se týká omezování osobní svobody - no tak toho bych se fakt nebála, v obchoďákách každýho každou chvilku omezuje na svobodě jiný zákazník.
Jinak dotyčná, která to dceři přes FB propíchla, nebyla anonym a nevím, proč se na ni zlobit. Řekla, co věděla. Dcera se pak spíš zlobila na ty, kteří věděli a mlčeli v rámci nějakého "kamarádství". A teda si to nenechala pro sebe a tudíž se prakticky ihned dozvěděla, že zatímco spolu sdíleli byt a ona myslela, že i život a to ostatní, tak on se pelešil s tou dotyčnou v pokojíčku u své máti - za její vydatné podpory.
Matičku tedy ignorovala a jak mi řekla, ona věděla, takže se jí vyhýbala. Ale celkem mě dorazilo, když zhruba za půl roku jsem byla na pouti a matička hocha se ke mně hlásila jako by se nic nestalo - široký úsměv a ahoj, přece se na sebe nebudeme mračit.
No to jsem teda korektní taky nebyla - sice jsem jí nesdělila, že mám chuť ji profackovat, což jsem teda neměla, ale celkem důrazně jsem jí vysvětlila jaký mám o ní mínění a proč a moc jsem nehleděla na to, kdo stojí vedle. Velký zadostiučinění bylo to, že po jejím boku stál její přítel, který mě dohonil, když jsem odcházela a řekl něco ve smyslu - promiň, já se omlouvám za ni i toho blba /to myslel jejího syna/, však víš, jak to je - vyřiď to dceři a že jí přeju lepší výběr. To jsem poděkovala, ale neodpustila - no já ti ten tvůj rozhodně nezávidím.
Nicméně je to tak, jak to bývá - dcera musela počkat, až odpustí jemu a sobě a až bude moci začít jiný vztah s tím, že dobře že tak, už bude líp.
A co se týká možné fackovačky - dle mýho si dotyčný pár zasloužil a říkám si, proč ne, když se tu obhajuje bití dětí s tím, že to je výchovný, že nemají rozum. A že za profackování vlastního dítěte nehrozí žádný postih, ale za profackování cizího "dospělého" ano - no jo, nějaká pravidla musí být. No tak když už by se stalo, tak by šel manžel před přestupkovou komisi a vyfásnul pokutu - no bože, toho by se stalo.