"to, že ten z páru, co vaří, akceptuje a přebírá recepty dle chuti toho druhého, pokládám za známku dospělosti a respektujícího dobrého vztahu."
No, já naopak pokládám za známku dospělosti takové věci od druhého, co vaří nevyžadovat.
Pokud je ten druhý ochoten vařit a já ne, tak mám držet ústa a šoupat nohama, a když se mi nelíbí, co vaří, tak si můžu maximálně vzít něco jinýho nebo si teda uvařit sama.
Přílišnou vybíravost v jídle kombinovanou s neschopností a/nebo neochotou vařit pokládám za známku nedospělosti a základ zatraceného problému ve vztahu (pokud ten druhý není svatej František, aby to toleroval).