Přidat odpověď
Rišulko, občas mi stačí, když jedu směrem k Javořině. Než jsme se přestěhovali (ve 32 letech), měla jsem od dětství výhled z kuchyně na Javořinu. Tady jsme v ďolíku, řádné hory ani kopce nevidíme, jen baráky. Ten pohled mi chybí a kolikrát mě až rozbrečí. Navíc, co se narodila nejmladší, dojme mě cokoli- sněhová vločka, pučící stromy, vůně lesa... A hlavně to, jak to ničíme.
Předchozí