Četla jsem kdysi nějaký povídání od "válečnýho fotografa", co fotil v oblastech zasažených válkou nebo nějakýi katastrofami.
Říkal, že s tím musel skončit, protože to, co původně považoval za prostředek k burcování lidí, aby s tím něco udělali (když uviděj bídu a utrpení na vlastní oči), ten efekt nemělo a zvrhlo se to v to, že ti fotografové pásli po zajímavým snímku PRO SEBE, aby ho mohli co nejdráž prodat nebo za něj získat nějakou cenu.
Osudy těch lidí, jejichž bídu za tím účelem vlastně zneužili, jim byly úplně u zadku.