Přidat odpověď

Chápu Tvoje pocity, taky jsem odjakživa měla problém s tykáním starším a výše postaveným osobám a za mlada bych bývala byla taky raději brala jednostranné tykání, kdy oni by tykali mně a já jim nikoliv, ale v situaci, kterou popisuješ, nelze odmítnout a zadělala by sis tím na špatné vztahy do budoucna. Tykej jim, oni Tobě taky, ze začátku Ti to možná půjde ztuha, ale časem si vše sedne a bude to fajn. Kdysi dávno, pradávno jsem zažila podobné, když jsem ve 23 letech coby čertvá absolventka VŠ nastoupila na pracoviště mezi lidi věkové skupiny 50+, většinou ověnčenými tituly zpředu i vzadu, někteří byli moji nadřízení, někteří byli celkem uznávané osobnosti...já tehdy byla naprosté ucho, nesmělá, navíc ze začátku jsem tam ani nebyla v pozici zaměstnance, ale jen postgraduálního studenta...ale když mi nabídli tykání, byť mi to tehdá taky přišlo nepatřičné, abych jim tykala, nemohla jsem odmítnout, ze začátku mi to taky dělalo problém, ale celkem brzo jsem si zvykla a bylo to fajn. Dokonce jsem po čase zjistila, že těch několik málo mužů, kteří mi tehdy tykání nenabídli a pro mě to byli velevážení postarší páni profesoři, docenti, na které jsem zhlížela s maximálné úctou a ani ve snu mě nenapadlo, že bych jim mohla tykat, to neudělalo ne proto, že by se cítili nadřazeněji díky pozici, vzdělání, zkušenostem atd., ale že čekali, až to udělám já, bo jsem ženská (a vůbec neřešili, že jsem tehdy proti nim byla "smrad s minimem zkušeností")...